O bláznech





Býval jsem schizofrenik a rozdvojená osobnost, ale už jsme vyléčení a je nám dobře.

Stěžuje si muž psychiatrovi:
"Pane doktore, moje žena si myslí, že jsem blázen, protože mám rád klobásy."
"To je nesmysl," odpoví psychiatr, "já mám taky rád klobásy."
"Vážně?! Tak to musíte vidět moji sbírku. Mám jich tisíce...!"

Hlasy v mé hlavě možná nejsou reálné, ale mají občas dobré nápady.

Dostal jsem nějaký prášky na tu moji paranoidní schizofrenii, ale neberu to. Myslím, že ten doktor po mně jde.

Jdou blázni po ulici a jeden se ptá: " Kolik je hodin?" Druhý odpoví: " úterý." První: " No, stejně jsem chtěl zahnout doprava!"

Jdu vám takhle jednou po prérii a co nevidím? - Bizona.
Podívám se pořádně - a fakticky ho nevidím.

Vizita na psychiatrii: "A víte jistě, že jste Napoleon, vždyť včera jste říkal, že jste Einstein!"
"Víte, já se rozhodl, že už vám nebudu lhát."

Procházejí se dva pacienti po dvoře psychiatrické léčebny. Jeden zvedne hlavu a ptá se druhého:
- "Tam nahoře, to je slunce nebo měsíc?"
- "Nevím, já nejsem zdejší."

Z pohlednice od propuštěného blázna: Srdečně pozdravuju pana primáře a ostatní blázny.

Z bláznova deníku:
Nerad chodím na pohřby. Nemám dokonce v úmyslu jít ani na svůj vlastní.